O princezně, která žrala mrtvoly

O knihe v slovenčine:

Nemecké rozprávky majú k hororu zvláštny nenútený prístup. Zažívať hrôzu a des pri ich čítaní je súčasne strašidelné aj potešujúce. Zvlášť keď na konci rozprávky je strach prekonaný a vyvážený štipkou ironického humoru. V mnohých nemeckých rozprávkach z devätnásteho storočia sa vyskytujú a opakujú temné, násilné motívy. Nie vždy je v nich zlo potrestané a dobro odmenené. Rašťáci občas uniknú spravodlivosti, vedie sa im dobre a nevinní často trpia a hynú. Rozprávková hrôza ale takmer nikdy nie je samoúčelná, je odleskom odvekého zápasu medzi dobrom a zlom a tiež varovaním, že keď si človek nedá pozor, mohlo by odniekiaľ prísť niečo desivé.

O knihe v češtine:

Německé pohádky mají k hororu zvláštní nenucený přístup. Zažívat hrůzu a děs při jejich četbě je současně strašidelné i potěšující. Zvláště když na konci pohádky je strach překonán a vyvážen špetkou ironického humoru. V mnohých německých pohádkách z devatenáctého století se vyskytují a opakují temné, násilné motivy. Ne vždy je v nich zlo potrestáno a dobro odměněno. Rošťáci občas uniknou spravedlnosti, vede se jim dobře a nevinní mnohdy trpí a hynou. Pohádková hrůza ale téměř nikdy není samoúčelná, je odleskem odvěkého zápasu mezi dobrem a zlem a také varováním, že když si člověk nedá pozor, mohlo by odněkud přijít něco děsivého.